Dobrý skutek má být potrestán
Bylo – nebylo, bývaly doby, kdy dobré mravy velely odvděčit se tomu, kdo nám nějak pomůže. Třeba když nám někdo půjčil peníze, bývalo dobrým zvykem odvděčit se mu tím, že jsme mu za to zaplatili úrok.
Když jsme naše úspory půjčili bance a dovolili jsme jí je používat – neboli když jsme si do banky uložili vklad – bývalo zvykem, že nám za to za odměnu banka peníze zúročila. Ale časy se mění a pohádky o dobrých časech končí.
I stalo se, že v některých zemích světa centrální bankéře napadlo vyzkoušet, co by to asi udělalo, kdyby staré pořádky postavili na hlavu. Co kdyby napříště dobrý skutek nebyl odměněn, ale potrestán? Co takhle zavést takové pravidlo, že když někomu půjčíte svoje peníze, nedostanete za to odměnu, ale budete naopak potrestáni? Co takhle půjčit vaše peníze bance a zaplatit jí pokutu za to, že jste jí půjčili…?
Zdá se vám poněkud zvrácené? To je naprosto normální a v pořádku, mně také. Ale mnohým centrálním bankéřům v různých zemích světa se to jeví… jaksi… normální. Dokonce se jim to zdá být žádoucí a užitečné. Eurozóna budiž toho živoucím důkazem. Evropská centrální banka záporné úrokové sazby, tedy vlastně sankce za uložení a půjčení peněz, praktikuje už nějaký ten pátek.
U nás se podobným nápadům Česká národní banka dost dlouho bránila. Minimálně někteří členové její bankovní rady naznačovali, že se jim tenhle nápad zdá býti v našich podmínkách poněkud „extrémním“. Což o to, já jej za hodně extrémní považuji také, takže jsem byla ráda za to, že tyhle experimenty á la eurozóna Česká národní banka nezkouší. Ale můj umírněný optimismus skončil. ČNB se totiž nechala nedávno dosti polopaticky slyšet, že „není možné vyloučit zavedení záporných úrokových sazeb“. Jak je to možné?!
Má to celkem snadné vysvětlení. Není to tak dlouho, co jsem na tomto místě psala, že ČNB má s tím, jak vycouvat z umělého oslabování české koruny (tzv. intervenčního režimu), hlavu zamotanou víc než můj drahý choť Pikora, má-li zaparkovat mezi dvě vozidla stojící u krajnice. Bojí se totiž – a bojí se nanejvýš oprávněně – že jakmile korunu pustí ze řetězu, mohl by kurz ze dne na den skočit třeba o 8, nebo v krajním případě i o 10 procent. To by byl pro ekonomiku moc nepěkný šok.
A teď na to ČNB „konečně“ kápla, jak se tohoto problému zbavit! Tedy přesněji řečeno, ČNB si myslí, že na to kápla. Napadlo ji ve stejný okamžik, kdy zruší intervenční režim, zavést u nás záporné úrokové sazby! (V rámci objektivity budiž řečeno, že o nich zatím ještě není rozhodnuto, jen se o nich zatím intenzívně diskutuje.)
Centrální banka uvažuje, zjednodušeně řečeno, asi takhle: Když pustíme korunu ze řetězů, bude posilovat. A to je velké lákadlo pro spekulanty. Čím víc spekulantů koruna naláká, tím víc posílí. Když ale spekulanty „potrestáme“ tím, že budou muset za vlastnictví korun platit záporné úroky, nebude už pro ně koruna tolik zajímavá. Spekulantů ubyde. A koruna neposílí tolik. A my, centrální banka, budeme mít po problému.
To je asi takové jako říkat: Je mi zima. Udělám si v obýváku na zemi táboráček. Srazím dvě křesla, tři židle, zabalím to dekou, a podpálím. A aby mi táboráček pěkně hořel, nezapomenu ho ještě před škrtnutím sirkou polít kanystrem benzínu. Ale taky bych to mohla trochu přehnat, žejo. Táboráček by se mohl vymknout z rukou. Tak aby se nevymknul a aby mi nezachvátil celý bejvák, připravím si hrnek s vodou, kdyby bylo třeba hasit.
Dnes se odhaduje, nebo alespoň já odhaduji, že koruna by mohla být o nějakých 8-9 procent podhodnocená proti tržní hodnotě, kterou by kurz měl, kdyby intervence nikdy nezačínaly. Dejme tomu, že spekulanti tedy čichají zisk bez rizika, bez práce, a prakticky za noc, o 9 %. A ČNB jim v tom, aby se na korunu vrhli, chce zabránit tím, že zavede záporné úroky, dejme tomu, 0,5 % ročně. („Zápornější“ než dejme tomu procento by vskutku i na ty nejbouřlivější inovátory byla příliš silná káva.) Ať počítám, jak počítám, pořád to nic nemění na skutečnosti, že spekulanti si mohou přes noc, bez starostí a bez rizika přijít na skoro na 9% zisk. Nějak nedává smysl, aby to byť jediného z nich odradilo. Nedává tedy smysl ani domněnka, že by záporné úroky mohly zabránit posílení koruny.
Co ale smysl dává, je předpoklad, že se to běžným českým střadatelům nebude ani trochu líbit. Když celoživotní úspory v bance začnou ztrácet kvůli „trestným“ úrokům hodnotu jen proto, že centrální bankéři v minulosti usoudili, že ekonomiku, která je již na vzestupu, musí ještě víc podpořit intervencemi. Jen proto, že nedokázali z rozjetého vlaku včas vystoupit. A jen proto, že se jim z toho vlaku zachtělo vystoupit a ekonomiku tím ještě víc zchladit zrovínka jako na potvoru v době, kdy je už zase hezky na sestupu. Jako zapálit si v červenci krb a v lednu vypnout vytápění. A zkasírovat přitom za trest souseda.